pohádka od evčík
Tento článek je o holce která nemohla mít psa,protože bydlela na paneláku a rodiče ji to nedovolili.Nakonec to však rafinovaně vymyslela: Každý den jsem snila o tom mít psa prosila jsem při každé příležitosti rodiče aby mi dali psa (třeba na vánoce,na narozeniny)ale vždy mi odpověděli „zbláznila ses mít v domě psa bydlíme na paneláku kdo by sním chodil ven ?,za chvíli by se ti okoukal a přestala bys sním chodit na procházky .To známe že ne!“ To mě vždy strašně mrzelo že mi nevěří ,proto jsem se začala ptát různých lidí kteří mají psa jestli bych ho nemohla venčit .Bohužel všichni odpověděli ,že ne.Už jsem to vzdávala .Jednou jsem ale šla do obchodu pro zmrzlinu (bylo léto) když v tom mě do očí udeřil leták ,který byl přilepený na nástěnce v obchodě .Bylo tam napsáno toto: Hledáme výpomoc v útulku na poklízení a venčení psů. V tu chvíli jsem úplně zapomněla co jsem chtěla a letěla jsem přes celé sídliště až k malému útulku .když jsem celá udýchaná dorazila přede dveře tak jsem si v duchu řekla „toto je má slavná chvíle ,konečně jsem se dočkala.“ Otevřela jsem dveře a vešla jsem do malé zato útulné místnosti .Přímo před sebou jsem uviděla recepci , za kterou seděla tak asi dvacetiletá žena.Došla jsem až k ní a zeptala jsem se „vy hledáte tu výpomoc?“ Recepční se na mě usmála a řekla „no jistě“ a zavedla mě k řediteli (a veterináři) útulku . A on mě bez dlouhých řečí přijal ,hned zítra jsem mohla nastoupit a protože byly prázdniny tak to znamenalo že tam mohu být tak dlouho jak jen budu chtít. Když jsem došla domů a řekla jsem to rodičům, kteří chvíli reptali ,ale nakonec mi to schválili. Od té doby chodím do útulku den co den a mám víc než jednoho pejska.
